Živý region STRAKONICKO

Neperme se s přírodou (porozuměním přírodních principů k využití zdrojů v okolí)

Ve svém životě jsem se potkal s mnoha moudrými lidmi a mnoha moudrými myšlenkami. Vždy mám pocit, že to není jenom pro mě a že mám tu přirozenou lidskou genialitu šířit dál, aby jiskra nezapadla a nezhasla. Neboť na ni někde toužebně čekají. Snad moje řádky na stránkách Kompostu napomohou někomu z vás najít inspiraci, jak učinit své bytí milé sobě i tomuto světu.

Dnes jeden nápad, o který bych se s vámi rád rozdělil. Protože se už několik let zabývám projektováním permakulturních zahrad, oslovil mě můj známý, abych se přijel podívat na statek, který zakoupil. Prý tam má mnoho budov v dezolátním stavu a neví, co se zahradou. V kurzu u Jaroslava Svobody jsem se dozvěděl, že zahrada není jen horizontální, ale také vertikální. Veškeré vysoké struktury zvětšují a obohacují plochu zahrady. Ty budovy, pro které není využití a nelze je opravit, jsem proto rozhodl zbourat, a to tak, aby zůstaly obvodové stěny do výše 3 metrů (to platilo u větších, jako byla stodola). U těch menších pak ještě stěnu, která brání přístupu slunce, snížit na 1metr. Ponechané zdivo lehce pokrýt zemí a osít suchomilným rostlinstvem. To bohatě stačí k ochraně zdiva před erozí. Krytinu (pálené tašky), která se sundá při demolici, pak uložit stranou na další upotřebení nebo stavbu zahradních struktur. Krov po rozebrání vytřídit. Ze zachovalejších trámů lze po očištění vyrobit pergolu, dětem prolézačku, zahradní i interiérový nábytek, někdy lze použít i jako stavební prvky při úpravě domu. To horší pak poslouží při stavbě struktur v zahradě nebo jako palivo. Rozebrané zdivo je dobré již při bourání shazovat dovnitř budov, kde bude třeba na stavbu vysokých záhonů. Tam, kde se ubourává stěna na 1m výšky, určitá část sutě musí ale ven (abychom pracovní plochu nezavalili).

Stěny záhonů se zakládají tak, aby za nimi zůstalo 80 cm prostoru ke zdi a výška aby nepřesáhla 80 cm. Chceme si práci ulehčit a kam nedosáhneme, určitě nic pěstovat nebudeme. Výjimkou je pouze případ, kdy na terase u zdi budeme pěstovat vysoké rostliny (vinná réva, slunečnice, kukuřice, tyčkové fazole) a před nimi nižší kulturu. Pak musíme mít záhon širší, abychom se po něm mohli pohybovat, a mít zajištěn vhodný pří-stup. Opěrnou zídku záhonu stavíme z cihel, tašek, kamene a dřeva z demolice nasucho. Pozor ale na materiál obsahující nátěry, azbest nebo jiné chemické znečištění. Ten musí být odstraněn. Čelní stěna zídky má ubíhat vzad. To umožní osázet i mezery v ní a zvýší její stabilitu.

Do záhonu dáme na dno drenáž (rozbité tašky, kámen, cihly - asi 10cm). Pak přijdou rozpadlé části dřeva z krovu, dřevný odpad, větve. Na ně listí a organické zbytky (třeba shnilá sláma nebo se-no). Pak lehce prohodit hnojem a zas přidat vrstvu organického odpadu. Navrch se doplní zemina. Záhon se bude dlouho slehávat, a tak je nutno ho navršit o 30 cm výše a ještě někdy i doplnit. Ideální je záhon založit na podzim a silně zamulčovat, aby nevymrznul, a na jaře ho jen do mulče osázet. Takovýto záhon můžeme mít neustále někde nedokončený a vznikne nám tím výborný žrout veškerého organického odpadu z domu i zahrady. Navíc vysoké záhony nám šetří ohýbání při práci na zahradě, drží vlhkost, mění její mikroklima, zvyšují škálu stanovišť na malém prostoru a tudíž její biodiverzitu, zvětšují plochu zahrady a hlavně činí ji oku milou a zajímavou. V tomto případě promění zdevastované hospodářské budovy v oázu klidu za velké úspory nákladů na demolici a odvoz sutě.

Ještě bych rád podotkl, že takovýto vysoký záhon lze vybudovat i z vnější strany budovy nebo uprostřed volné plochy, pokud nám to světelné podmínky a prostor dovolí. Lze tak spotřebovat veškerou staveb-ní suť, která vznikne. V případě budování vysokého záhonu u funkční budovy doporučuji provést hydroizolaci.

Zbytky ponechaného zdiva budov nám přináší ochranu před větrem, tvoří sluneční past a tepelný akumulátor chránící choulostivé rostlinky před nočním chladem. Navíc se na jejich plochách může pěstovat něco zajímavého (a to mnohdy z obou stran). Nezanedbatelné je též, že mezi nimi vznikne mnoho klidných zákoutí, kde lze odpočívat. Chrání tedy i naše soukromí.

Tento druh úpravy lze vytvořit v jakkoli velkém prostoru. Třeba i ve výklenku o velikosti jednoho metru. Filozofie je vždy stejná - z minima vytvořit maximum za využití přírodních zákonitostí a znalostí potřeb jednotlivých organismů. V tomto případě se jedná o poměrně rozsáhlý projekt, kde bylo přihlédnuto k zachování kontinuity prostoru ponecháním původního ostění stájových dveří a uzavřeností prostoru. Celkové uspořádání pak přináší pro uživatele nejen čerstvé ovoce, zeleninu a bylinky. Také místo pro posezení, prostor na hraní pro děti a krásný a klidný kout k potěše duše. 

Aktuální číslo zde.
Archiv čísel naleznete zde.