Živý region STRAKONICKO

Rozhledny mám ráda, "sbírám" je, a protože listing jsem před cestou neviděla (nikdo z nás), při šlapání do kopce od Třebohostic jsem se neubránila myšlenkám na jistou jitrnici a v duchu přemítala, jaká že rozhledna nás na místě asi čeká. No, napadalo mě ledacos, skutečnost ale předstihla očekávání.

Musíme se smát, tak nápaditá rozhledna nás opravdu dostala. Skutečně - takovou svět neviděl. Jsem moc ráda, že jsem rozhlednu navštívila, protože ta chvíle - "Tady by někde měla být ta rozhledna "Hele!!"... okamžik němého zírání a pak smích - ta opravdu stojí zato. Díky, parádní místo.

Tak se vyjádřila na internetových stránkách www.geocaching.com účastnice celosvětové hry, kterou na rozhlednu přivedla před nedávnem skauty ze Strakonic založená keška upozorňující na zajímavé místo. I ti, kteří nejsou hledači kešek se mohou podívat jak taková jednoduchá keška vypadá. Nepotřebují žádné vybavení, stačí, když se od základního kamene rozhledny vydají východním směrem po hranici louky. Po 33 krocích v podrostu uvidí dlaždici ukrývající umělohmotnou schránku. Slušnost je schránku a věci v ní neponičit.

Když 8. 11. 2014 začala Třebohostická mládež do 13 let za účasti 60 přítomných rozhlednu v 15:15 hod podupáním na základní kámen stavět a v 15:35 hod stavbu dokončila, asi málo kdo z přítomných kromě jisté dávky recese a setkání s přáteli očekával něco víc. Právě v tento den se po několika týdnech zamračené oblohy počasí téměř symbolicky umoudřilo a nechalo mraky schované daleko za obzorem.

Přítomní účastníci si mohli vyzkoušet funkčnost rozhledny s identifikací několika vrcholů na horizontu Šumavy. Vynikající štrůdl, drobné zákusky od místních fandů stavby rozhledny dotvořila kolorit okamžiku. Do této doby místo zvané Na Čilci, jenž od nepaměti přitahovalo svým geniem loci citlivé pozorovatele panoramatu Šumavy, nebylo ničím nápadné. Byť vzdálené pouhých 50 kroků od silnice mezi Třebohosticemi a Zadními Zborovicemi za nepříjemným horizontem míjeli toto místo účastníci silničního provozu téměř bez povšimnutí.

Pouze někteří si pamatují historii tohoto místa spojenou s každoročním pálením ohňů na počest upálení Mistra Jana Husa dne 6.7. Tradice sahající do roku 1925 započatá první velkou oslavou tohoto velikána našich dějin v Husinci z iniciativy presidenta T. G. Masaryka přerušenou druhou světovou válkou a zaniklou roku 1966.

Návštěvníka při příjezdu na místo, které je přístupné 24 hod denně, 365 dní v roce vidí od silnice šest ohořelých kůlů trčících jakoby bez ladu a skladu z louky a překáží v rozhledu východním směrem. Jak se blíží k vrcholu louky, kůly začínají vytvářet nepravidelný půlkruh, do jehož středu je příchozí podvědomě vtahován a stává se tak nedílnou součástí funkčního poslání „stavby". Při nalezení správného a jediného místa o velikosti stop vytesaných do základního kamene dostává rozhledna svoji základní funkci - ukázat tím nejjednodušším způsobem známé vrcholy naší Šumavy bez nutnosti pátrat v mapách.

Vrchol prvního kůlu určuje směr na vrchol Libína s bíle svítící rozhlednou postavenou v roce 1883. Ostře tvarovaný vrchol Bobíku, nižšího bratříčka Boubína byl svým téměř přesným jižním směrem výzvou pro tvůrce rozhledny k využití na gnómon slunečních hodin, jenž odpočítávají stejně rychle každému z nás. Než se stačí návštěvník pořádně rozkoukat po okolí, uteče stín kůlu na přírodním ciferníku a notný kousek dál bez možnosti jeho dnešního návratu.

Asi nejznámější vrchol Šumavy Boubín s vrcholem ve výšce 1362 metrů nad mořem označuje třetí kůl s informací o vzdálenosti pouhých 38 km. To si uvědomili i obyvatelé Třebohostic a v minulém roce za slunečného počasí parta dětí a dospělých vyrazila na jeho vrchol. Chtěli se přesvědčit, zda je z rozhledny na vrcholu Boubína vidět „jejich" rozhledna. Jak ale najít ve zněti polí, luk a lesíků rozhlednu, jakou svět neviděl?

Na pomoc si proto vzali sluníčko, ochotného tatínka a velké zrcadlo, kterým pouštěl z rozhledny, jakou svět neviděl směrem k vrcholu Boubína prasátka, jako to občas škodolibě dělají všechny malé děti. Za úžasu neobeznámených návštěvníků rozhledny na Boubíně, početná skupina Třebohostických ukazovala na záblesky zrcadla na rozhledně, jakou svět neviděl nad jejich vesničkou.

Vrchol Javorníka od roku 2003 o nástavbu zvýšenou Klostermannovou rozhlednou je viditelný a rozpoznatelný velmi dobře i vzhledem ke vzdálenosti pouhých 26 kilometrů.
To Poledník s atypickou rozhlednou využívající stavby původní věže vojenského zařízení elektronické ostrahy hranice, která umožňovala sledovat rádiový provoz hluboko dovnitř území Německa je přirozenou zkouškou, zda není na čase navštívit očního lékaře.

Pro ty, kteří za špicí posledního šestého kůlu rozpoznají vrchol Velkého Javoru, může být malým štěstím skutečnost, že není mnoho dní v roce kdy je možné tento vrchol a nepatrné stavby na něm spatřit.

Pokud má návštěvník zájem vidět rozhlednu na Svatoboru, může se od základního kamene vydat na „dlouhou" túru západním směrem. Stačí 18 kroků a při dobré viditelnosti je v úžlabí mezi korunami stromů nad silnicí vidět rozhledna nad Sušicí v celé kráse.

Na rozhledně byly využity pro další pěstování nevhodné stromky z obecného lesa a odpadové kusy žuly z nedalekého lomu s krásnou strukturou, které by skončily rozdrcené jako podklad nějaké silnice. Kůly určují směr a jejich výška vymezuje přesné označení určeného bodu pozorování. Úprava kůlů opálením byla zvolena jako nejpřirozenější způsob ochrany dřeva před nepřízní počasí a současně toto „znehodnocení" odrazuje od případné krádeže.

Úpravu si nemohl vzít za své nikdo jiný než dobrovolní hasiči z Třebohostic. Že odvedli kvalitní práci, může návštěvník pozorovat při bližší prohlídce opálení i po téměř dvou letech od jejich instalace. Na kůlech je vidět stále krásnou a hlubokou strukturu, jenž ukazuje, jak se přírodní materiály jako je dřevo umí chránit proti působení ohně. Kontrolní otázka: Jaká konstrukce odolá déle ohni, než se zřítí? A) ocelová nebo B) dřevěná? B je správně. A proč? Spálené dřevo na povrchu zabraňuje dalšímu hoření.

Reliéf chodidel a čísla na ciferníku vytvořil ve volném čase pro potěšení návštěvníků člověk úzce spojeného s touto lokalitou. Netradiční rozhledna měla na dnešní dobu i netradiční finanční náklady. Z principu bylo zamítnuto financování s využitím jakékoliv dotace, neboť vypracování žádosti o dotaci s projektem by mnohonásobně převýšilo rozumnou částku za „splnění snu" autora rozhledny a několika příznivců této netradiční stavby.

Obec, která se nyní pyšní rozhlednou, jakou svět neviděl, z níž je vidět víc, než z mnoha rozhleden vybudovaných za dotace uhradila pouze materiál a nutné náklady. Veškerou práci provedli zdarma ve svém volnu příznivci této stavby. O co menší byla částka za stavbu, o to větší radost mohou mít obyvatelé a mládež obce, kteří vodí své známé a „kamarády" na jedinečnou, recesí zavánějící, ale smysluplnou stavbu zdůrazňující krásu tohoto místa.