Živý region STRAKONICKO

Půlroční židovskou holčičku Alici Grusovou (1941) našli lidé na lavičce v parčíku u nádraží. Své rodiče už neviděla, rodinnou historii zrekonstruovala díky náhodám, dobovým dokumentům, vyprávění známých a příbuzných.

Právě Alici - a také Jiřině Urbanové, další dámě podobného osudu - budou věnovány nedělní Příběhy 20. století.

Matka byla tak duchapřítomná, že Alici Grusovou odložila na lavičku.

Alice se narodila 25. května 1941 v Praze Alexandrovi a Martě Knapovým. Oba pocházeli z židovských rodin z jižního Slovenska, seznámili se v Praze, vzali se v roce 1932.

Alexandr Knap byl už předtím ženatý, z prvního manželství měl syna Reného, na počátku okupace asi 12letého.

Když začali Němci vypravovat z protektorátu židovské transporty na Východ, snažili se Knapovi uprchnout: „Nejspíš čekali, až trochu povyrostu, aby mohli utéct i se mnou. Údajně jim pomáhal otcův spolužák, který se nakonec asi zalekl a nesplnil, co měl," říká Alice.

Knapovi utíkali ve vlaku, během cesty začala razie a kontrola dokladů. Neměli dokumenty, nikam cestovat nesměli - byli zatčeni a vyvedeni před nádraží: „Maminka byla tak duchapřítomná, že mě stačila odložit na tu lavičku. Díky tomu žiju a jsem rodičům za život vděčná..."

Snad měla Alice v zavinovačce lístek se jménem, jisté však je, že se jí kdosi ujal a věděl, kdo je.

„Rodiče putovali přes Pečkárnu (sídlo Gestapa) do Malé pevnosti v Terezíně. Potom byli deportováni do Osvětimi, matka v září 1942 a otec v lednu 1943. Tam je zavraždili."

Jednou z mála památek na maminku - kromě pár rodinných fotografií - jsou dva korespondenční lístky z Malé pevnosti, které Marta Knapová poslala své příbuzné do Prahy.

Mimo jiné v nich prosí o Alicinu fotografii, zprávy o dceři, a také o to, aby příbuzná obstarala holčičce zimní oblečení.

Alice Knapová-Grusová se dostala do sirotčince, neví se přesně, kam - jen, že to bylo v Praze:

„Z vyprávění vím, že si mě ze sirotčince brala na víkendy teta, sestra mého otce, se snoubencem, který si ji nemohl vzít, protože byla Židovka. Ještě po letech jsem u nich doma našla dětské hračky a nočníček. V jejich bytě zůstaly i fotografie. Snoubenec chránil tetu do roku 1944. Pak ji deportovali a z lágru se nevrátila."

Po zhruba půlroce stráveném v sirotčinci odvezli Alici spolu s dalšími dětmi do ghetta v Terezíně: „Už cestou do Terezína si mne vyhlédla jistá paní Jägerová, která se pak o mě celou dobu starala."

Alici navštěvoval v Terezíně i její nevlastní bratr René, a v jednom lístku z ghetta psal příbuzným: „Alízka je zde a zdráva. Často se na ni chodím dívat." René Knapp byl později zavražděn v Osvětimi.

Alice se v Terezíně dožila osvobození v květnu 1945, a tehdy se jí ujala matčina sestra Edita Schwitzerová. Po Editině plánované emigraci do Palestiny v roce 1947 si dívku vzali adoptivní rodiče Klímovi.

Vystudovala zdravotní školu, v roce 1962 se vdala, s manželem vychovali tři syny. Celý život pracovala Alice Grusová jako staniční zdravotní sestra, nyní je v důchodu a s manželem žije v Praze.

Když matku věznili nacisté a komunisté, Jiřina Urbanová putovala po léčebnách a dětských domovech.

Druhá hrdinka nedělních Příběhů, paní Jiřina Urbanová, se narodila v srpnu 1938 v Praze. Matka Emilie Faitová, později Kolářová, byla židovského původu, otec Josef Saibert křesťan.

Rodiče začali hned v roce 1939 působit v odboji, matka spolupracovala s Obranou národa. V roce 1943 je oba zatklo gestapo.

Matce se tehdy podařilo ukrýt děti před zatčením, Jiřinin bratr se ukrýval v hospodářství na venkově, ona sama prožila válku v dětských domovech a léčebnách.

Otce popravili v koncentračním táboře Flossenbürg, matka prošla věznicí v Malé pevnosti v Terezíně, Osvětimí, ženským táborem Ravensbrück a Neustadt-Gleve, kde se dočkala osvobození.

Po válce pracovala na Ministerstvu národní obrany a později na Ministerstvu vnitra, avšak na podzim roku 1948 byla zatčena, při výsleších mučena a nakonec uvězněna na 11 měsíců.

Během této doby byla tehdy 10letá Jiřina spolu s bratrem umístěna do různých dětských domovů na území Československa.

Rodina přišla o byt, ale po matčině návratu z vězení žili opět společně. Jiřina Urbanová nemohla studovat, proto se vyučila soustružnicí kovů. Dnes je v důchodu, žije v Kadani.

Vzpomínky Alice Grusové a Jiřiny Urbanové uslyšíte v Příbězích 20. století na Plusu v obvyklém čase, tedy v neděli krátce po 20. hodině. Pořad tentokrát připravil Adam Drda.

________________________________________________________________________

Autor: Adam Drda (adr)

Foto: Post Belum, Alice Grusová s adoptivními rodiči v roce 1948

Pořad: Příběhy 20. století

Stanice: ČRo Plus

Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05

Délka pořadu: 50 minut