Živý region STRAKONICKO

V našich zeměpisných podmínkách obvykle vodu vnímáme jako samozřejmost. Domácnosti, které jsou napojeny na veřejné sítě, vlastně většinou řeší jen platby za poskytované služby. Určitě na tom mají podíl média. Protože tam se pouze dozvíme, o kolik se další rok zaplatí více za vodné a stočné. Další časté informace jsou o povodních, přívalových deštích atd.. Povodně jsou následkem různých druhů srážek, ale domnění, že my lidé za to nemůžeme, není přesné. Nic se neděje jen tak. V současnosti se hojně setkáváme s extrémními přívalovými dešti a často si s nimi nevíme rady. Budují se speciální rezervoáry, hasiči jsou vždy připraveni k zásahu k odčerpání přebytečné vody. Možná bychom se měli zaměřit na samotný vznik těchto srážek. Jaký je přirozený koloběh vody v přírodě?

Malý vodní cyklus je uzavřený cyklus, kdy voda odpařená z pevniny spadne na to samé místo v podobě srážek (podobný princip je i na moři). Situace v urbanizovaném území jde proti tomuto pravidlu. Většina vody dopadající na zastavěné území putuje dešťovou kanalizací do řek a dále pryč z pevniny. Proto ubývá pravidelných menších srážek a nahrazují je období sucha a přívalových dešťů. Také si v letních měsících určitě všimneme, že ve městech bývají teploty vyšší než na vesnicích ve stejné lokalitě. Odpařující se voda v krajině ji totiž celkově ochlazuje, zatímco na zpevněných místech je odpařování téměř znemožněno.

Člověk a povodně

Nejčastěji je dopadající voda odváděna stokovou sítí do toků. Člověk svým nekonečným budováním ničí přírodě blízké hos-podaření s dešťovou vodou. Jednoduchým klasickým příkladem může být louka. Protože se zdá jako atraktivní místo, udělají se z ní pozemky pro zástavbu rodinných domů. Jeden z „problémů" při realizaci je odvod srážek dopadající na zpevněné plochy. Tudíž veškeré svody napojíme do stokové sítě a tím odvedeme vodu mimo lokalitu. Protože tento způsob provozuje většina obyvatel, kteří mají přístup k veřejným sítím, stává se z toho globální problém. Narušujeme tím malý koloběh vody. Navíc příliš zatěžujeme vodní toky místo podpory podzemních vod. Dalším příkladem můžou být zemědělské plochy, které dešťovou vodu nepřijímají. Místo toho ji cíleně odvádějí. Je to dáno nevhodným obděláváním a agrotechnickými postupy. Půda se stává méně propustnou, hrozí eroze, atd.

Pravda je, že povodně nejsou žádná mimořádná událost. Jedná se o proces způsobený odchylkou od daného standardu. Povodně tu vždy byly a vždy budou. Na druhé straně snížit toto riziko člověk může. Důležité je zadržování vody v krajně - zasakování v místě spadu a také nezapomenout na funkce rostlin, především stromů.

Hospodaření s dešťovou vodou

V současné době s dešťovou vodou málokdy hospodaříme. Chováme se podle daných pravidel, které splňují lidé kolem nás. Vodu ze střech a dalších zpevněných nepropustných ploch odvádíme rovnou do stokové sítě, která dále putuje do vodního toku.

Objevuje se myšlenka, která uvažuje o lepším hospodaření. Prvotně bychom se měli snažit nechat srážky vsakovat na místě, kde spadnou. Samozřejmě ne vždy je to možné. Musíme mít na paměti fyzikální zákony. Například tam, kde jsou v půdě jíly, nelze očekávat infiltraci vody do zeminy.

Úspěch je už samotné zamyšlení nad lepším hospodařením s dešťovou vodou na našem pozemku. Výběr řešení ovlivňuje především složení půdy, poloha a rozměry parcely. Pak se zvažuje, co je pro dané místo primární.

Využití dešťové vody se dá shrnout do bodů:

- vsakování

- odpařování z volné hladiny

- akumulace pro využití v domácnostech

- akumulace a škrcený odtok

- odvádění stokovou sítí

Nejedná se o převratné novinky. Spíše jde o návrat k známým pravidlům, které fungují. Také je nutné si uvědomit, že zásoby pitné vody nejsou nekonečné. V dalším díle bude probrán vsak vody do půdy. 

Aktuální číslo zde.
Archiv čísel naleznete zde.