Živý region STRAKONICKO

Když jsme končili se seriálem „Zatoulánek ve své nové rodině" a odstartovali „Zapomenuté kouty", byli jsme zvědaví, jestli se zapojí i někdo „zvenku". Máme totiž zkušenost, že příspěvky více osobního charakteru mají někteří naši čtenáři obzvlášť rádi, zatímco jiní se podivují, proč v odborně zaměřeném časopisu vůbec něco takového uveřejňujeme.

A hlavně se nikomu moc nechce vyprávět o něčem, co mu přirostlo k srdci, i když vzpomínky od někoho jiného si přečte s chutí. Jak se dalo předem odhadnout, nikdo nám žádné fotografie do miniseriálu o hezkých místech Strakonicka zatím neposlal, ale máme dost svých, a tak si s nimi klidně vystačíme. Ohlasy jsou dobré, a tak není co řešit.

O snímek Malduch jsem poprosila mého muže Vildu, protože vím, že je to jeho oblíbený rybník. Naučil se tady s pomocí svého strýce, pana Karla Červenky, kdysi plavat, zastavili jsme se tu mnohokrát na našich cyklistických i pěších toulkách, pozvali jsme sem své přátele a už dvakrát i účastníky akcí pro veřejnost.

Při té příležitosti jsme vždycky vzpomněli na pana Václava Chána, s nímž jsme pravidelně procházeli krajinou v letech 1997 - 2008 a od nějž jsme slýchávali přirovnání obce Chrášťovice k malovanému lidovému betlému. Jejich poloha ve svahu mírného kopce tomu opravdu napomáhá a ať se díváme odkudkoliv, vidíme je pěkně na obzoru, osobité a nezaměnitelné.

Ne každý je ale někdy spatřil přes modrou hladinu rybníka, protože pěšina vedoucí k Malduchám je celkem nenápadná a snadno se přehlédne. Vydat se po ní rozhodně stojí za to a o kýčovitou fotografii je postaráno. Navíc je zde klid, ticho, hnízdí tu vodní ptactvo a v zimě je to tu opravdu jak v oživlé vánoční pohlednici.

V létě, kdy je hladina rybníka sytě modrá, je to tu ale ještě hezčí, a tak jsem pro tenhle díl „Zapomenutých koutů Strakonicka" vybrala listopadové číslo, kdy vzpomínka na slunečné dny je ještě čerstvá, ale k vánočním svátkům už je také hodně blízko...

I když v Listovce není zvykem uvádět podrobnosti o výskytu jednotlivých druhů pozorovaných živočichů, k tomuto článku jich Vilda sepsal plno a ráda jejich výčet připojím, protože si myslím, že rybník Malduchy je opravdu tak trochu pozapomenutý a že ne každý měl příležitost si jeho okolí pořádně projít.

Takže: Jaro je poznamenáno hejnky husy velké, na vodní hladině můžeme pozorovat kachní společenství zastoupené kachnou divokou, polákem velkým, polákem chocholačkou, kopřivkou obecnou. Ke spatření je i zajímavá potápka roháč, volavka popelavá, lyska černá a labuť velká. Z dravců se nad rákosinami často vznáší moták pochop a občasný je i přelet orla mořského.

Občas z pobřežního porostu vylétne rákosník proužkovaný a okraj břehu je obohacen konipasem bílým. Káně lesní nad nedalekými poli, loukami a lesíky je stále ještě běžnou součástí krajiny. Motýlí fauna je v posledních letech slabá. Pouhopouhý bělásek zelný, řepový, řeřichový a babočka síťkovaná a osiková jsou obvyklými obyvateli kdysi suchých cest a mezí dnes mnohdy již neudržovaných.

Nedaleké občas vypouštěné rybníky se stávají hostiteli čejky chocholaté a jiných bahňáků. Dříve hojný racek chechtavý se stává i zde takřka vzácností. V nedalekých Leskovicích bylo možno kdysi pozorovat žluvu hajní ve vzrostlých stromech okolo rybníku Oblože.

-ah, vh-

Článek vyšel v listopadovém čísle časopisu Kompost. Celé číslo najdete zde.