Nedostatek peněz, snaha kultivovat lidi či nadbytek umělců? Stále větší množství kaváren a podobných podniků současně funguje jako výstavní prostory. Co na to tvůrci, kurátoři a samotní majitelé kaváren?

Je listopadový večer, pondělí. Prostory Kredance se začínají plnit lidmi. Kolem je slyšet šum, cinkot skleniček. Dnes žádný koncert, žádná projekce, ale vernisáž. Vernisáž v pondělí? Někdo by mohl namítnout, že galerie jsou v 99% v pondělí zavřené. To se ovšem netýká galerií-kaváren, ty v mnoha případech fungují po celý týden.

Před zahájením je už kolem baru, obrazů a jejich autora Michaela Honse hlouček lidí. Na otázku, jaké má Michael zkušenosti s vystavováním v galeriích a kavárnách, odpovídá: „Když porovnám kavárnu a galerii, je to veliký rozdíl. Galerie je pro obrazy svatyně, můžeš si je prohlídnout ze všech stran, z různé vzdálenosti, na nějakém pěkném nerušivém bílém pozadí. V kavárně je spousta věcí okolo - bar, sedačky, nástěnky... Celý ten prostor funguje úplně jinak, vymyslet rozmístění obrazů je složitější, někdy to třeba vůbec nemusí fungovat, ale někdy se to povede a ty kousky celý prostor podpoří."

Kavárna jakožto výstavní prostor funguje různými způsoby, což je do jisté míry zapříčiněno tím, jak s místem nakládá majitel. Proč právě galerie-kavárna? Nejčastější důvod této kombinace je prostě architektonické řešení prostorů. Využití kavárny k výstavám se podle slov většiny majitelů nabízelo samo.

Aby nezačala nudit

Úplně jinak to ale má táborská galerie-kavárna UMAUMA, která vznikla z bytu o pěti místnostech. Nejdřív byl koncept, až pak prostor, který se musel s myšlenkou „multifunkčního experimentálního prostoru" vypořádat. Umátorka Petra Klváčková prozradila: „UMAUMA je prostor oblečený hlavně do kavárny a galerie. Každý pokoj zastupuje jednu sekci - myšlenku a ty se postupně prolínají. Kavárna s galerií, galerie s kavárnou, galerie se občas převlékne za ateliér či taneční parket, ateliér za divadlo, kancelář za dílnu. UMAUMA proto, že UMa UMí UMět UMění a život je umění..."

Někdy má vliv i to, že místo fungovalo jako galerie už v minulosti a majitel dodržuje tradici. Zaznívá i praktické hledisko, že jde o příjemný a užitečný způsob, jak kavárnu proměňovat, aby hosty brzy nezačala nudit svými reprodukcemi světových metropolí nebo rádoby romantickými krajinkami koupenými v nejbližším obchodě s nábytkem.

„Dobré kavárny s dobrými věcmi, tedy vystaveným artem, jsou fajn. Mají smysl. Jejich obměna může být oživení a určitě je to lepší, než když tam visí nějaké kýče či pofiderní reprodukce. Jsou však různé podoby takových podniků. Najdeme vyloženě špatné, kdy se vystavené věci stávají pouze dekorací, a nejsem si jistý, jestli je vůbec někdo vnímá. Na druhou stranu jsou i slušné podniky, kde se objevují i slušné věci. Většinou se to odvíjí už od samotné kavárny," myslí si Michal Škoda, kurátor Domu umění v Českých Budějovicích.

Výstavy se obvykle mění každý měsíc nebo dva. Do roka je to třeba i 10 výstav, a proto je jednou z podmínek, aby takový projekt fungoval, mít co vystavovat. Některé podniky oslovují umělce samy. Táborská „Sedmička" - kavárna a galerie MP7 připouští i opačný postup.

„Výstavy se mění každý měsíc, a to je dáno zájmem ze strany vystavujících. Podmínky jsou jednoduché: domluvit se, přijít, pověsit. Nezáleží na tom, kdo a odkud ten vystavující je. U nás má dveře otevřené každý. Paleta výstav je tudíž pestrá a proměňuje se jak téma, tak i zpracování. Střídají se fotografie s plátny, grafikami atd.," říká majitelka Jindra.

Příliš zájmu škodí

Podmínky tedy nejsou nijak složité. V mnoha případech jde o podporu mladých umělců a umění jako takového. Přesně to potvrzují i slova Michala Škody: „Koncept galerie-kavárna má smysl pro mladé začínající autory, nebo třeba i amatéry, mezi kterými se dá objevit spoustu zajímavých autorů. Je fajn, že můžou někde vystavovat."

Další specifikum galerií-kaváren je často obchod s uměním. Jistě znáte ten pocit, kdy se člověku něco zalíbí takovým způsobem, že to musí mít. Výstavy mladých nebo začínajících umělců jsou realizaci tohoto snu mnohem blíž. „Do budoucna chystáme ještě v jedné místnosti prostor-zeď s díly autorů, které chceme jako galerie zastupovat a jejich díla nabízet k prodeji," plánuje umátorka Petra.

Zájem o díla se může projevit nejen investicí do umění. Jisté zkušenosti se „zájmem" o svá díla má i Michael Hons, kterému někdo obraz z výstavy v kavárně dokonce ukradl: „Strach samozřejmě pořád mám, skvrny a promáčkliny na obraze rád nevidím, proto nevystavuji v prostorech, kde se kouří. Také nemůže jít o kavárnu, kde každý pátek hraje živá hudba. Nicméně v době výstavy za obrazy zodpovídá pořadatel, takže je v jeho zájmu pohlídat, aby se s výstavou nic nestalo."

Galerie-kavárna z pohledu majitele, kurátora, umělce, návštěvníka. Čtvero očí, jeden závěr, na kterém se všichni shodnou: „Je super, že se takové věci dělají. Udělat výstavu komukoliv má účel pro obě strany, mladý umělec dostane prostor, kde se může prezentovat. A když pak do té kavárny půjdu, tak jsem rád, že nemusím koukat pořád dokola na velkou zarámovanou fotku New Yorku z Ikey, ale že se tam za rok vystřídá mnoho autorů, což podtrhne celý prostor," shrnuje Michael Hons.

A rada na závěr? Skoncujte s výmluvami a zajděte někdy do kreativních prostorů galerií-kaváren. Jsou tu proto, aby lidem zpřístupnily umění, zpestřily den a nabídly odpočinek od každodenního shonu. A nezapomeňte, že ač jde o podnik, který zastává i funkci kavárny, neznamená to, že je podmínkou šálek kávy. Stačí vstoupit do prostoru, projít si výstavu a pak už je to jenom na vás.

Výběr jihočeských galerií-kaváren

Kredance

Riegrova 51, ČB
www.facebook.com/kredancecz

Horká vana

Česká 7, ČB
www.horkavana.cz

Měsíc ve dne

Nová 3, ČB
www.facebook.com/mesic.ve.dne

Černé oči porcelánových šálků

Kněžská 28, ČB

Café au Chat Noir

Náměstí Přemysla Otakara II. 21, ČB

UMAUMA

Budějovická 1258/16, Tábor
www.facebook.com/umaumagalerie

MP 7

Žižkovo náměstí 7, Tábor
www.facebook.com/cafemp7