Živý region STRAKONICKO

Během workshopu Dušana Řezáče tři skupiny mladých architektů a studentů architektury vytvořilo své ideové návrhy přádelny Na Dubovci. Ta je delší dobu bez provozu a její současní majitelé hledají nový účel, spoluinvestora či kupce. Na druhém díle worshopu mladí architekti prezentovali své návrhy kolegům a příchozím a společně se spolumajitelem objektu panem Michálkem jsme hledali jejich klady i slabiny. Výsledné ideové studie budou veřejnosti prezentovány. Ukáže se, do jaké míry jsou jejich myšlenky utopické nebo reálné a možná se najde spoluinvestor. Každopádně rozproudí debatu o architektuře. 

Autor: Lenka Divišová

Opět lávka přes Volyňku jako spojnice, nábřeží zregulováno, oproti návrhu kolegů pohyb řešen visutým chodníkem po obvodu budov, přibylo molo otevírající dům k Volyňce, přibyla vyhlídková věž. Stávající vrátnice vybourána, aby byl areál přístupnější, stejně jako u předchozího návrhu.

Proč jsme dělali workshop s Dušanem Řezáčem? Luxusní panelák místo textilky?

Jan Freiberg (Oživme si Strakonice):

Pro workshop přímo v prostorách textilky jsme se rozhodli z následujících důvodů: Domníváme se, že se ve Strakonicích zanedbává využívání starých a prázdných domů, které by se při troše fantazie a odvahy mohly stát znovu živou součástí města. Textilky jsou symbolem naší historie. Tisíce obyvatel Strakonic a širšího okolí v nich strávili větší část svého života a textilky vytvářely po celé generace ekonomickou páteř regionu. Město by mělo tak významnou část své paměti hýčkat a hledat pro ně smysluplné využití. Nezbytná by byla rovněž spolupráce mezi majiteli objektů a města, která je v zahraničí i v mnoha českých regionech běžná. V širších souvislostech je rovněž efektivnější zaplňovat prázdné domy ve stávající zástavbě než zastavovat další plochy a nechat rozrůstat město.

Workshop měl rovněž ukázat, jak efektivní může být forma ideové architektonické soutěže. Obvykle se používá tehdy, když zadavatel přiznává, že si s určitou architektonickou situací neví rady, nedává konkrétní zadání a žádá o pomoc architekty, která spočívá v nacházení nových myšlenek. Zadavatelé přiznávají svá omezení a dávají větší prostor spolupráci a kreativitě architektů. Ti vytvoří své ideové návrhy, která společně s investorem (zadavatelem) rozvíjejí. Může z nich vyjít řešení, ale také nemusí. Proces je pracnější, mívá ale lepší výsledky a svědčí o schopnosti zadavatelů (politiků) se dohodnout a spolupracovat. Město Strakonice obvykle takovým způsobem nepostupuje a o soutěže neusiluje.