Živý region STRAKONICKO

Žabí problematika se objevuje s přicházejícím jarem na stránkách Kompostu velmi často. S putováním za jarem omámenými žábami vyvstává mimo jiné otázka, kudy se k místu, kde obojživelníci lezou, dostat, a přitom se neohrozit na životě kolizí s autem nebo jiným povozem. Jednou z možností, pokud se žabí přenašeč vydá na Nebřehovickou nebo Volyňskou silnicí, je zvolení elegantní zkratky mezi poli a lukami z ulice Šumavské na jih.

Zde podél zahrádek po chvíli vstoupíte k opuštěné vodoteči, kde vám místy teče do bot, ale jinak je voda v ní schovaná. Vodoteč je obrostlá převážně porostem vrby křehké, olše lepkavé, bezu černého a trnky obecné. K vidění je i jeden kousek vetší jabloně. A do toho všeho hojnost ptactva.

To drobné představuje třeba běžný vrabec polní, sýkora koňadra, modřinka, brhlík lesní, objeví se občasně i mlynařík dlouhoocasý, čížek lesní nebo velká straka obecná se svojí souputnicí sojkou obecnou. Vyskytne se tu i drozd kvíčala, kterému z nedalekého lesíka kontruje drozd zpěvný.  Ve vrcholcích vysokých stromů se začervená hýl obecný a zdraví stromů proklepne žluna zelená.

Brzo ráno, před pejskaři, je možno vyplašit z trnkoví bažanta obecného, ale i drobného střízlíka obecného a v prvních jarních dnech jsem zde poslouchal čiřikání koroptve polní. Část mého pozorování byla zavedena do databáze ČSO. Na poli je možné uvidět zajíce polního a o kus dál srnky. Při tahu žab je zde k mání ropucha obecná a o kus dál jsem potkal na silnici čolka obecného. Ale ten mohl táhnout z nějaké jiné podmáčené plochy, kterých je v blízkosti vodoteče dost.

Jenže život není zastoupen jen velkými zvířaty. Zkusmo jsem v tomto předjaří rýpnul do země a díky svému zaměření na měkkýše jsem kromě běžného hlemýždě zahradního (Helix pomatia) a páskovky keřové (Cepaea hortensis), uviděl „ochlupenou" srstnatku chlupatou (Trochulus hispidus), skelnatku drnovou (Oxychilus cellarius), skelnatku západní (Oxychilus draparnaudi), skleněnku průsvitnou (Vitrina pellucida), stanovištně výjimečného údolníčka drobného (Vallonia pulchella) a oblovku lesklou (Cochlicopa lubrica).

Nazí měkkýši byli v divoké skládce zastoupeni nepůvodním plzákem španělským (Arion lusitanicus), ve vrboví a olšině pak plzákem hnědým (Arion fuscus) a plzákem obecným (Arion distinctus).

V rozmrzající zemi se kromě žížal probouzely hlístice bílé, ale také drobná ploštice klopuška    a drobný střevlíček rodu Pterostichus.

Když si člověk při prolézání křovin mlátí hlavu o větve, povšimne si často i dřevokazných hub. Pro mě byl nejzajímavější nález outkovky vonné vyskytující se v části blíže k Nebřehovické silnici. Z jiných dřevokazných hub zde byl síťkovec načervenalý, ohňovec obecný, ohňovec ovocný, troudnatec kopytovitý a pevník plstnatý. Při rozhrabávání země jsem nalezl drobnou houbičku jehnědku olšovou cf.

Počet živočichů a rostlin bude s narůstajícím teplem zřejmě přibývat. Bohužel s tím vším se zároveň vyskytuje i rozličný, zatím biologický odpad v podobě ořezaných větví a mladých kmínků stromků. Vodoteč samotná byla dotčena přítomností pet lahví, starých kanystrů, hadrů, kusů kameniny a plastu, ba i staré boty.

A teď, co s tím vším? Jen poukázání na to, že obyčejný rigol v zemi sloužící k odvádění ve spojení s keři a stromy může skrývat rozmanitost života. Uvedené místo projde zřejmě obnovením původní funkce vodoteče, to znamená odvádění vody z míst, kde je jí někdy více než dost. Snad toto obnovení bude na rozdíl od mnohých revitalizačních projektů úspěšné a snad vynaložené úsilí, které má pomoci lidem od nadměrné vody, bude i lidmi tolerováno a obhospodařováno.

Mapový odkaz: http://www.mapy.cz/s/gx6I - na úsek o kterém píši.

Fotografie: pohled na stromové a keřové parto u vodoteče, houbičky a malého měkkýše