Živý region STRAKONICKO

Trend prezentovat současné umění v opuštěných industriálních halách již není žádnou novinkou; ve Volyni se posunuli ještě o kousek dál.

Volyně je půvabné městečko, jehož umístění v šumavském předhůří způsobuje, že se celé rozkládá ve svahu. Úplně na vrcholu obce, uprostřed mladého lesa, se nachází hřbitov pojmenovaný stejně jako kopec – Malsička. Směřují tam zadýchané kroky pozůstalých, kteří chtějí uctít památku svých mrtvých, ovšem v poslední době bývají návštěvníky hřbitova také fanoušci výtvarného umění. Ne že by toužili poklonit se u hrobu nějakého uměleckého velikána; poblíž renesančního kostela Proměnění páně z přelomu 16. a 17. století se totiž nalézá budova galerie nesoucí příznačný název Na shledanou.

Onou budovou, připomínající velký prosklený stan, je smuteční síň postavená koncem 80. let 20. století, která však nikdy nebyla uvedena do provozu a zůstávala tak opuštěná. Tuto situaci se podařilo změnit v roce 2010, kdy z iniciativy Městského muzea ve Volyni vznikla galerie současného umění, na čemž měl důležitý podíl i vstřícný přístup obecních zastupitelů. Kurátorem a hlavním organizátorem se stal Jan Freiberg, jenž předtím pracoval v galerii Klatovy Klenová.

„Cílem galerie je zpřístupnit současné umění, aby mohlo být vnímáno jako součást veřejného života a veřejného prostoru na malém městě,“ uvádí Freiberg na webu galerie. A zdá se, že galerie se opravdu stala součástí kulturního života, a to nejen lokálního. Volyňské výstavy díky své kvalitě vyvolávají ohlas i za hranicemi regionu a galerie Na shledanou je na výtvarné scéně již poměrně známým pojmem.

Program a koncepce galerie jsou založeny na rezidenčních pobytech oslovených umělců, kteří ve Volyni vždy nejprve nějaký čas pobývají a teprve poté reagují svým dílem na specifika neobvyklého výstavního prostoru. V centru pozornosti pak stojí důkladně vytěsňovaná a přitom jediná životní jistota člověka.

„Vzhledem k tomu, jak je smrt tabuizovaným tématem, rádi bychom se zaměřili na to, aby se o ní dalo prostřednictvím výtvarného umění otevřeněji komunikovat,“ dodává k tomu kurátor. Tematické jsou proto i další aktivity a doprovodné akce, které galerie pořádá. Vydávány jsou třeba Hřbitovní noviny, jež obsahují rozsáhlé profily vystavujících umělců, články a rozhovory o funerální a spirituální architektuře.

Drobný zásah – dalekosáhlé následky

Za tři roky se ve volyňské galerii vystřídaly takové umělecké osobnosti jako Ondřej Maleček, Josef Bolf, Lenka Vítková, Tomáš Vaněk, Jiří Thýn s Václavem Kopeckým, Martin Zet, Jan Turner nebo Daniel Vlček. Jedná se o kvalitní tvůrce, jejichž tvorba však není vždy snadno stravitelná pro nepoučeného diváka. Spolupráce Jana Freiberga s uznávanými umělci ovšem překračuje rámec galerie, např. v půlce prosince zavítají do Strakonic studenti pražské Akademie výtvarných umění navštěvující konceptuální ateliér Tomáše Vaňka, aby se vyjádřili k lokální problematice městského designu a veřejného prostoru. V plánu jsou zejména besedy a diskuze zástupců různých relevantních stran.

Příklad galerie Na shledanou a na ní navázaných aktivit tak ukazuje, že odvaha prezentovat současné umění na malém městě se vyplácí a že i ve skromných podmínkách lze odvádět špičkové výkony.

Aktuální výstava je jedenáctá v pořadí, jmenuje se proto prozaicky #11 a jejím autorem je Jaromír Novotný. Potrvá až do 31. března, takže na výlet do Volyně je poměrně dost času.

Novotný (narozen 1974) je absolventem zmiňované AVU, ale vyučil se tiskařem, což je patrné i na jeho volyňské výstavě. Pracuje totiž se základními tiskařskými barvami a prezentuje minimalistické monochromní tisky, na jejichž podobě se významně podílí množství barvy na válečku.

Na jedné stěně smuteční síně tak nalezneme soustavu papírů, na nichž se nacházejí obdélníky a čtverce nestejně intenzivní černé barvy, které snad upomenou na náhrobky. Naproti je pak pro změnu umístěn rozměrný, černý, různě sytý čtverec. Zbylé dvě prosklené stěny budovy mají na sobě natisknuty opět černý a magentový (purpurový) pruh, ovšem nezastiňují náš výhled ven, pouze jej dobarvují.

Výtvarný kritik a kurátor Radek Wohlmuth ve své recenzi v Lidových novinách (z 25. 10. 2013) interpretoval umělcovo gesto tak, že v podstatě pojal celý dům jako svého druhu obraz, a vyzdvihl novátorství tohoto postupu v rámci autorova dosavadního díla: „Novotný de facto jen změnil podložku – plátno vyměnil za velké plochy skleněných tabulí v průčelí a na zadní fasádě budovy.“ Novotného zásah do prostoru galerie se na první pohled zdá subtilní. Nezasáhnou nás žádné výpravné malby, ale proměňuje se spíše celkové emocionální naladění, což je pozorovatelné pouze pozvolna. Černá barva odkazuje ke smutku a rezonuje s místem posledního odpočinku, purpurová pak o to více vystupuje.

Nenápadným a v podstatě velmi jednoduchým způsobem však Novotný tematizuje základní atributy lidského vnímání světa. Za běžných podmínek je totiž sklo transparentní a my jej při svém pohledu skrze něj nevnímáme. Soustředíme se na to, co vidíme za ním. Tím, že autor sklo lehce podbarvil, vytvořil vlastně určitý filtr, či lépe řečeno, zviditelnil filtr, který byl v procesu naší percepce přítomen už před podbarvením. Upozornil tak, že se na svět vždy díváme skrze určitý kategorizující filtr, který si neuvědomujeme, jelikož ho považujeme za příliš samozřejmý. Drobná změna tohoto filtru přitom může radikálně proměnit naši interpretaci reality.

Novotného umělecká intervence je promyšlená a nabývá až meditativního charakteru. Skvěle tak komunikuje s místem své realizace a dokazuje, že kvalitní současné umění má co říct, pokud mu člověk naslouchá.

Zdeněk Brdek
foto: Jan Freiberg
Vyšlo v Semtam 26: http://issuu.com/semtam/docs/semtam_26
Facebook: https://www.facebook.com/semtamcb

Galerie na shledanou, hřbitov Malsička, Volyně
Pro návštěvu je nutné vyzvednout klíče v infocentru na náměstí, nebo v Městském muzeu.
www.galerienashledanou.blogspot.cz