Živý region STRAKONICKO

Okolí obce Skočice bylo a je protkáno rozličnými turistickými stezkami a kromě různých sakrálních a přírodních památek je možno narazit na místa, která se zdají být nevýznamná. Každým rokem se vydám ze Skočic k samotě Dvorce, kde stával družstevní lihovar. Dnes se tam nalézá malá soukromá ZOO, kde je s pevnou určitostí vidět rozličná hospodářská zvířata běžná i neběžná.

Od malých koziček a prasátek, běhajících někdy v lese, po lamy a velblouda dvouhrbého. Ale o tom psát nechci. Jedná se o zvířata natolik velká a v české krajině bizarní, že si jich městské oko snadno všimne. Snad lepší by bylo psát o mém každoročním čištění dvou tamních studánek odměňujících se pozorováním larev vážek nebo drobných potápníčků. Ale i to tady už bylo. A tak nám při našem putování zůstává drobounká tůňka za jednou ze studánek.

A tam je možno prožít pár hodin zajímavého pozorování. Částečně prosluněná tůňka nebo snad jen zanedbatelný mokřad je hned při cestě v mapovacím čtverci 6850b a zeměpisných koordinátech 49°11'57.958"N, 14°7'2.754"E. Jarní měsíce jí obdaří stejně jako okolní krajinu migrujícími obojživelníky. Jenže tady nejsou tak vidět.

Tedy pokud nepůjdete zmiňovanou lesní cestou a nebudete se při tom dívat okolo sebe. Pokud ano, uslyšíte tu a tam žbluňk a uvidíte kolečka na vodě. Při zastavení zde můžete pozorovat malé skokany krátkonohé (Pelophylax lessonae), kteří na vás budou po chvíli, když vydržíte nehybně stát, jukat nenápadně z vody.

Po hodině si na vás zvyknou a vylezou na ponořené rostliny, aby se vyhřáli ve slunečních paprscích. Obrázek skoro až ladovský. Dlouhou chvíli si můžete krátit pozorováním drobných vodomilků nebo potápníčků bahenních. Možná se vám podaří najít skokaní vajíčka - neuspořádané, rozplizávající se shluky drobných poloprůhledných kuliček.

Opravdoví trpělivci budou odměněni pozorováním čolka velkého (Triturus cristatus), který tu také žije. Pokud se zaposloucháte do ptačích hlasů, uslyšíte kromě drozdů zpěvných a pěnkav obecných třeba krkavce velkého nebo spatříte žlunu zelenou či strakapouda velkého. Také jsou zde méně plaché veverky obecné v rezavé formě.

A opravdoví lidští tichlivci se dočkají kýčovitého obrázku srny na lesní cestě. Cestou zpět, třeba do nedalekých Skočic, pokud ji vykonáte ve večerním příšeří, si můžete zpestřit pozorováním netopýrů nad u, které jsem laicky, dle ozvuku bat detektoru, určil nejistě jako netopýry večerní (Eptesicus serotimus).

A závěrem, proč to vlastně píši? Celková populace skokanů krátkonohých je v popisované tůňce okolo 10 - 15 kusů. Čolky jsem bohužel vzhledem k rostlinnému zárůstu vodní plochy objektivně spočítat nemohl. Lesní cesta do Dvorců je lemována právě těmito drobnými tůňkami, jejichž vznik je dnes nahodilý. Obojživelníci v nich „vesele" žijí.

Ale člověk má snahu cestu zpevňovat, zavážet vodní lokáče, dělat cyklostezky, zjednodušovat si své cestování. Inu spěchat. A tak už se i tady začíná něco kolíkovat. Zatím kousek od břehů zmiňovaných loužiček a tůněk, ale pro dnešní techniku nějaký metr sem nebo tam nic není.

Navíc se jedná o málo frekventovanou komunikaci, kam se neupírají oči ochránců, sdělovacích prostředků nebo orgánů činných v ochraně životního prostředí, takže je možná osud této malé lokalitky na vážkách. Chystám se proto zjistit, pod který místně příslušný obecní úřad zmiňované území patří, a tento článek tam zaslat.

Toto pozorování bude také zavedeno do databáze AOPK ČR. Snad úplným závěrem, popisovaní obojživelníci, čolek velký a skokan krátkonohý, jsou chráněni ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a následné vyhlášky č. 395/1992 Sb.  Pro případné zájemce o pozorování této kombinace lesní a vodní havěti uvádím odkaz na mapu: http://www.mapy.cz/s/i7Qq.

Použitá literatura

ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč ... 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3.

Fotografie

Zmiňovaná tůňka v lese mezi Skočicemi a Dvorcem

Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) přebývající v tůňce

Archiv čísel časopisu Kompost zde.