Živý region STRAKONICKO

No, ono je to vlastně diskutabilní. Láska k pivu vás opustí, když podnikáte víkendový výlet na severní točnu, nebo vám už na krajinu břišní bolestně zaklepala cirhóza jater. Láska k milované ženě zpravidla povadne, když její květ rozkvete do plurálu... Dalších přirovnání by bylo jistě více. Takže se raději vraťme k původnímu záměru.

Jenže ono mi to stejně nedá. Znám mnohé (a to nejen významné umělce, ale i sportovce), kteří oplývali láskou k jisté politické straně. Přitom vůbec nemám na mysli ty, kteří fandili „rudé Spartě". Už pár let totiž žijeme v době, kdy se z radosti ke sportu stala dřina a pro ty profesionální aktéry dokonce výnosnou životní řeholí. Patriotismus k mateřskému oddílu se stal jen dočasným aspektem v cestě za dalším tučnějším ziskem. Prostě i sportovec může být jen nádeník nebo obyčejné a prodejné zboží. Hlavně, že se daří i bafuňářům.

Ale teď již doopravdy. Ta naše „starší" generace pořád ještě ráda vzpomíná na ty nezapomenutelné okamžiky, když jsme vyfasovali od vedoucího oddílu číslo a měli si ho našít na triko pořízené „za vlastní". Konec konců, i ty jízdenky na vlak jsme si museli koupit ze stejného zdroje, protože dělnická tělovýchovní jednota na to už neměla. Ale zato v nás byl zdravý duch. Takže jsme se i ve zdraví (byť pochroumaném, polámaném) dočkali radostného oslavování.

A to je přesně to, o čem je tady řeč. Láska k basketu je věčná. Dokladem toho jsou pravidelná setkávání basketbalistů jihočeského kraje. Těch bývalých, pochopitelně. Mějme ale na mysli klání mistrovská. Řada z nich totiž ještě dnes trénuje, píská zápasy, proběhne se pod bezednými koši, zakulhá si s výronem, nemůže se oholit pro naražený loket nebo zápěstí... dost už fňukání.

I v letošním roce se útulná klubovna letního stadionu TJ Blatná stala o prvním pátku měsíce června svědkem setkání tří desítek těch, pro které láska k basketu bude až do smrti radostná. Věčná. Zasloužilý trenér MUDr. Miroslav Vondříčka (Strakonice) se pro nutné rodinné okolnosti omluvil (trénoval mladé Bažantíky, což jsou příslušníci k rodu sportovního komentátora Jakuba Bažanta), přesto do boje o nezapomenutelné vzpomínání a konzumaci dobrého jídla i pití vyslal kompletní pětku. Kralovali domácí (Blateňáci), kteří měli i na střídání, neúplné pětky sestavili Písečáci a Mirovičáci. Nejaktivnější a po celé odpoledne nejveselejší (i dosti žíznivé) byly stále mladé domácí dorostenky (dnes již plně dospělé matky a babičky).

I přes ducha radostného mládí si na plac již nikdo netroufl (ředitel nezajistil jednotná trika, přilby a brýle), takže soutěžní punc „dlouhého" obdržel hrbící se (pod tíhou nemocničních starostí) písecký Janovský, zvaný „cejcha". Punc „širokého" blatensko-mirovický Chvátal, zvaný vždy „drobeček", na kterém nebyl k poznání ani úbytek 20 kg živé váhy. Pietní vzpomínka byla vzdána dosud nejstaršímu L. Zvárovi (1926), nezapomnělo se ani na ty, kteří již shlíželi z jasného basketbalového nebe.

Zvláštní zamávání a přípitek patřil mistryni světa seniorek Marii Retkové (redaktorka ČRo2), která se na poslední chvíli omluvila. Na jubilejním X. ročníku BASKETOMÁNIE nechyběl starosta města Blatná Bohumil Navrátil a předseda TJ ing. Martin Řízký. Vřelé poděkování patřilo místnímu podnikateli a podporovateli Janu Kalousovi a nestorovi TJ Janu Pouzarovi, který však projevil obavu, zda tento part již nebyl posledním. I přesto „Za rok ve zdraví".