Živý region STRAKONICKO

„Těžko si můžete představit tehdejší německou policejní důkladnost. Například ,baštonáda‘. Obrátili židli nohama vzhůru, musel jste si lehnout na břicho, chodidla vám přivázali k nohám židle a pak vám vysázeli baštonádu na chodidla...

My jsme se ale naučili omdlívat. V tom jsme byli cvičení. Když omdlíte, nic necítíte. Tzv. se napumpujete a přijde šok. To je jediná ochrana, jak nic nevyzradit.

Ve stavu bezvědomí nemůžete nic vykládat. Proto se snažili mít nás neustále při vědomí. Používali různé oživovací manévry, včetně elektřiny."

I takto popisuje Vladimír Lorenz, předívaný Kazik, poválečná legenda českého Juda, výslechy na gestapu v roce 1943.

Lorenz se narodil v srpnu 1925, jako ani ne 18letý dobrovolník se v roce 1938 zúčastnil mobilizace a po okupaci Československa se zapojil do odboje.

Nejprve působil ve skupině Modrá fronta, později v Bechyni na zámku v organizaci knížete Alfonse Paara. Pak ho sebralo gestapo, a mě vyzradit jména svých spolupracovníků.

Vladimír Lorenz říká, že výslechy vydržel, nikoho neprozradil. Dostal se do terezínské Malé pevnosti - a souzen byl až na počátku roku 1945 v Norimberku. Dostal trest smrti. 

Po rozsudku mohl požádat o milosti, a tím, mimo jiné, získal čas: „Dali vám 100 dní před vykonáním exekuce. Každý den ráno při snídani člověku hlásili, kolik dní mu do exekuce uběhlo. Nejhorší bylo, že člověk měl želízka na rukou a byl na samotce, aby si to vychutnal.

Aby člověk nezešílel, jediná možnost byla se zaměstnat. Z chleba jsme si dělali hlavičky nebo figurky, cokoliv. Člověk musel čas toho čekání nějak využít v činnosti, aby neustále nemyslel na to, že vám za 100 dní useknou hlavu."

Nakonec mu přálo štěstí, 23 dní před popravou z vězení utekl.

Ani to ale nebyl konec jeho dobrodružství, po roce 1948 se totiž Vladimír Lorenz znovu dostal na vyšetřovny politické policie, tentokrát komunistické. Zemřel v březnu 2010.