Živý region STRAKONICKO

Málokdo to pochopil. Jak může člověk dobrovolně odejít z New Yorku do Omsku? Vždyť ruští vládci v minulosti posílali do města daleko za Uralem nepohodlné osoby do vyhnanství. V zimě tu teplota padá pod 30 stupňů pod nulou a mráz spoutává i mohutnou řeku Irtyš. Přesto hokejista Jaromír Jágr opustil Manhattan, slavný klub New York Rangers a NHL, aby splnil slovo, a upsal se „Jestřábům“ z Omsku. Díky kontroverznímu „ne“ blahobytu v zámoří získal zlato z mistrovství světa, skvělé jméno v Rusku a možná si taky prodloužil kariéru.

Kdo ví, jak vysoko mohl Jaromír Jágr být v historickém bodování National Hockey League. Snad se mohl zařadit na druhé místo za nepřekonatelného Waynea Gretzkého. Kdyby tenkrát v červenci 2008 zůstal v Severní Americe, mohl se ještě výrazněji zapsat do dějin nejtradičnější a neslavnější hokejové soutěže světa.

Rangers předtím rozházeli peníze předrahým posilám, které v proslulé aréně Madison Square Garden nikdy nic pořádného nedokázaly (Gomez, Drury, Redden). A na prodloužení kontraktu s útočníkem s číslem 68 a kapitánem mužstva už jim nezbylo dost dolarů.

Pro Jágra by se v New Yorku jistě našlo místo, kdyby akceptoval snížení platu a skromnější pozici v sestavě. On se ale nehodlal doprošovat, býval přece nejlepším hokejistou planety, má svou hrdost. Mnohem větší zájem cítil z Omsku, za který bojoval už v sezoně 2004/05, v níž se NHL zastavila kvůli sporu mezi hráči a majiteli klubů. Český útočník řekl manažeru Bardinovi, že pokud se nedomluví s Rangers, půjde do Omsku.

Sliby se nemají porušovat
Když se ukázalo, že už o něj na Manhattanu tolik nestojí, kývl na štědrý kontrakt s Avangardem. Na vlažný přístup Rangers si nestěžoval. Nehodlal na ně házet špínu. Prožil v klubu pár nádherných let, zvedl ho z mizérie, vrátil mu dobrou pověst, přivedl jej po letech zpět do play-off. S jeho bossem Satherem se rozloučili jako přátelé.

Odmítl ještě nabídky od dalších týmů NHL, například Edmontonu, který ho vábil nejusilovněji. „Hodně jsem o tom přemýšlel, ale nechtěl jsem porušit slib, který jsem dal Omsku,“ vysvětlil později. „Když to uděláte, může se vám to jednou vymstít.“

Bylo mu šestatřicet, podle některých expertů už pomalu mířil do důchodu. Dával méně gólů, ztrácel rychlost. Opotřebovaný byl však hlavně psychicky. Rangers mu vzali hlavní roli, opírali se o jiné hráče. KHL pro něj znamenala novou výzvu. Přestup do nově se rodící soutěže mu radil také jeho otec Jaromír Jágr starší. „V jeho věku tam má větší motivaci,“ tvrdil. A po několika týdnech dodával: „Tréninky a všechno okolo mu dají mnohem víc než v Americe. Denně je deset hodin na zimáku, dostává zabrat. Taky je o hodně lehčí, než vždycky před odletem do Ameriky býval. V NHL to do Vánoc byla procházka, kdežto v Rusku berou vážně každý turnaj a přátelák.“

Umřel mi kamarád

A tak Jágr junior vyklidil byt na manhattanské 68. ulici a zabydlel se v sibiřském městě na řece Irtyš. Musel oželet luxus a ruch metropole, jež nikdy nespí. Omsk ve srovnání s ní působil ve všech ohledech zaostale. Avšak to ho netrápilo. Vyrostl za socialismu v Kladně, nepotřeboval přehnaný přepych, obvykle se soustředil hlavně na hokej. A na ten měl v Omsku mnohem víc klidu než v New Yorku. Ruské novináře i fanoušky si velmi rychle získal svým úsměvem a dobrou náladou, na kterou tamní obyvatelé nebyli u sportovních hvězd zvyklí. 

Ve východní říši se cítil dobře i kvůli své pravoslavné víře. Před každým zápasem zašel do kostela, ve své přihrádce v kabině si rozestavěl ikony. Párkrát musel vysvětlit, proč na dresu nosí číslo 68 a že to není projev nenávisti vůči Rusům. Zvykal si na nepohodlné cestování, jinak mu ovšem skoro nic nescházelo.

Na novém stadionu „Jestřábů“ našel výtečné podmínky k tréninku. Vyzkoušel nové druhy posilování, tahal za sebou po ledě pneumatiku, skákal přes švihadlo, běhal s ocelovou vestou do kopců. Svým způsobem omládl.

Když se mu zastesklo po české stravě, zastavil se v restauraci U Švejka, kde mu český šéfkuchař Jaroslav Psota připravil svíčkovou nebo bramborový salát.

Nejkrušnější chvíli prožil v říjnu 2008, kdy při zápase v Čechově zemřel jeho spoluhráč, devatenáctiletý Alex Čerepanov. „Mladý, hodný kluk ztratil život,“ řekl smutně Jaromír Jágr. „Jistě, každou vteřinu umírá spousta lidí. Jenže tohle bylo zničehonic. Na první pohled bez příčiny.“ Čerepanovovi se zastavilo nemocné srdce, k jeho smrti přispěla prachmizerná zdravotní služba v hale a možná i zakázané povzbuzující látky, které hráč údajně bral.

Kluk byl Omič

Jeho tři sezony na „Divokém východě“ byly občas dobrodružné. V Avangardu se velmi často měnili trenéři, Fina Summanena dokonce šéfové klubu stáhli ze střídačky v průběhu zápasu. Prchlivý kouč často řval na hráče, s Jágrem se údajně chtěl prát. Díky angažmá v Omsku se však „JJ“ na stará kolena mohl častěji objevovat v reprezentaci. Hlavně na mistrovství světa 2010 v Německu se projevil jako její vůdce a dovedl ji k senzačnímu zlatu.

Fanoušky uhranul rovněž na dalším šampionátu na Slovensku, kde si ho všimli zástupci klubů NHL a kde Jágra napadlo, že by to v Severní Americe mohl ještě jednou zkusit. Na lukrativní smlouvu ho na jaře 2011 lákal nejbohatší evropský tým SKA Petrohrad. Dokonce se mluvilo o tom, že by jeho hlavní sponzor mohl podporovat i finančně strádající kladenský klub, kterého se zatím Jágr junior ujal. Jenže petrohradští bossové od něj nakonec uslyšeli: „Nět!“

V červenci 2011 se za menší částku upsal Philadelphii, kde se stal vzorem mladších spoluhráčů a oblíbencem trenérů i reportérů. „Kluk s Rusákama vždycky vycházel dobře,“ tvrdí Jaromír Jágr starší. „Líbilo se mu tam. Nabídku Petrohradu odmítl i proto, že nechtěl zradit Omsk. Nechtěl si v Rusku zkazit jméno. Říkal, že je Omič.“

Věčně šťastný Jaromír

V KHL nevyhrál Jágr titul ani bodování. Získal si v ní však velký respekt. Když se konala velkolepá exhibice ligových hvězd, jedno z mužstev mělo Jágrovo jméno. Velmi slušně si vydělal (odhady se pohybují mezi 17 a 20 miliony dolarů čistého). Daleko na Sibiři našel také novou chuť do hokeje. „Jaromír odjakživa makal, ale v Rusku ještě přidal,“ říká jeho otec.

Dobrovolný odchod jednoho z nejlepších útočníků všech dob z New Yorku do Omsku nakonec dává smysl. Sám Jágr se totiž naučil nelitovat svých rozhodnutí. 

„Nemůžu vědět, co by se stalo, kdybych býval udělal něco jiného,“ vysvětloval svou filozofii kanadskému časopisu Hockey News. „Můžu si to jenom představovat. Kdybych si říkal, že by mi jinde bylo líp, nikdy bych nebyl spokojený. A tak si radši opakuju, že by to taky mohlo být o hodně horší. Proto jsem pořád šťastný. Naučil jsem se svá rozhodnutí zpětně nezpochybňovat. Záleží jen na tom, jak si to v mozku srovnáte.“

Jaromír Jágr (* 15. února 1972, Kladno) 

český lední hokejista, spolumajitel klubu Rytíři Kladno, hrající za klub Dallas Stars v NHL

Dříve v NHL působil v klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals a New York Rangers a poté hrál Kontinentální hokejovou ligu za Avangard Omsk. V NHL vyhrál dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se historicky nejlepším Evropanem hrajícím v NHL.

Jágr je v současné době v historické tabulce produktivity na 8. místě a mezi všemi aktivními hokejisty působícími v NHL je co do počtu gólů, asistencí i kanadských bodů nejlepší.

Je obrovskou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem prestižního Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa.

Od roku 2011 je většinovým majitelem svého mateřského klubu Rytíři Kladno.

Projekt Galerie NE

Autor: Bohumil Zahrabal

Foto: Jaroslav Ježek

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat. http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz