Živý region STRAKONICKO

Party skončila. Zůstali jen čtyři poslední. Majitelé, nebo poslední návštěvníci? Přeživší globální katastrofy? Personál? Opilci, kteří si myslí, že jsou bohové? Falešní proroci, co blouzní o konci světa? Psychiatričtí pacienti na uzavřeném oddělení, co se nemohou zbavit nočních můr a temných představ? Inspirací pro vznik nejnovější inscenace Divadla Continuo s názvem Closing Time se staly mytologické příběhy, nejstarší dochované texty i nejmodernější vědecké teorie o vzniku a zániku světa, stejně jako fakt, že jsme součástí světa, který je dnes a denně konfrontován s představami globální katastrofy, ať klimatické, válečné nebo kosmické. Navzdory zdánlivé vážnosti témat, kterými se inscenace zabývá, v ní nechybí nadhled, poezie a humor. Jak je již pro tvorbu Continua typické, i v nové inscenaci se snoubí jazyk fyzického divadla s živou hudební složkou, ale zejména se specifickou výtvarnou divadelní poetikou, která dokáže svou paradoxní univerzálností zachytit ty nejintimnější momenty člověka, srozumitelné dítěti i dospělému. Vše se děje v kruhu. Čtyři performeři v šestimetrové aréně obklopené diváky. V prostoru, nerozděleném divadelní konvencí na jeviště a hlediště. V tom veškerém ptaní se po smyslu jsme totiž všichni společně. Čelíme mu všichni, bez ohledu na všechny skutečné či domnělé rozdíly. Fyzický zážitek bezprostřední blízkosti divadelní akce umocňuje hudební a zvuková kompozice, jež vznikala po celou dobu zkoušení inscenace a na níž se podílejí všichni účinkující. „Hudebními nástroji“ pak jsou většinou zcela nehudební předměty, jejichž tóny, zvuky, rezonance a vibrace se spojují ve výsledné elektroakustické kompozici pod vedením Šimona Pužeje. Inscenace vznikla v režii uměleckého vedoucího souboru Pavla Štourače ve spolupráci s performery Kateřinou Šobáňovou, Sarou Bocchini, Granadou Gallego a Ivanem Vankem. Dramaturgem inscenace je dlouholetý spolupracovník souboru Marek Turošík a výtvarná koncepce inscenace je dílem Heleny a Pavla Štouračových.