Živý region STRAKONICKO

Ne fyzickému hendikepu

Bez cizí pomoci nenastoupí, ani nevyleze ven. Jakmile ale foukne, vystačí si sám. A nejen to. Vítězí. S větrem v plachtě ujede české špičce a prohání tu světovou. Jenže zatímco poražení odcházejí po svých, on musí počkat, až mu táta pomůže zpátky na vozík. Daniel Bína říká Ne fyzickému hendikepu.

Začínal na divoké vodě. Jachting objevil  počátkem 80. let díky svému strýci. Na prahu dospělosti už závodil, jenže pak běžný život skončil. V roce 1989 měl Dan autonehodu, po které si sedl na invalidní vozík. „Trvalo mi dva roky, než jsem se vrátil domů. Dva roky kolečko po špitálech, to nebylo nic hezkýho, a potom než jsem se vrátil do života, to sežralo možná další tři roky. Když jsem si na vozíčku hledal sport, který bych mohl dělat, řekl jsem si: nic, co se dělá venku a nic, co se dělá v zimě. Našel jsem si pingpong, úžasný sport, který dodneška dělám. Hraje se v halách, většinou blízko hospodě, jsou tam  fajn lidi a člověk se vyblbne."

Jenže „soukromá příšera, která mě žere zaživa", jak sám pojmenovává svůj vztah k jachtingu, mu pokoj nedala. Narazil ovšem na zásadní problém: pro vozíčkáře nebyly lodě. První, na kterých by mohli jezdit i hendikepovaní, tak zvané „dvačtyřky," přišly do Čech v roce 2003 a v životě Dana Bíny nastal další zlom.

„Moje loď byla původně vymyšlená pro zdravé. Měli se na ní cvičit kapitáni velkých závodních tříd. Malá hračka, na které musí lidi dělat úplně všechno." To samozřejmě Dan nemůže, takže si tu svou upravil. A začal jezdit. A vyhrávat. Už v roce 2005 se stal mistrem republiky. Mezi zdravými sportovci!

„Když jsem se k tomu vrátil, myslel jsem, že se občas svezu, pak jsem si řekl, že když už se vozím, mohl bych občas vyrazit na závody, pak jsem začal vyhrávat všechno v Čechách a řekl jsem si, že je na čase se podívat ven. Člověk tomu dává po kouskách a ono ho to žere. Bez toho nejsem úplný, ale co jsem s tím, to nedokážu říct."

Seznam potíží

Vyprávění o výhrách zní jednoduše, ale potíží, které musí řešit vozíčkář, co chce prohánět zdravé, je celý seznam.

„Hlavní problém je podpora, to znamená sehnat lidi, kteří jezdí se mnou, protože loď ani nevystrojím, ani si do ní nevlezu, ani z ní nevylezu. Druhá věc je vhodné oblečení, soukat se do suchého neoprenu, když jste vozíčkář, není úplně jednoduchá věc. Plus se občas potřebujete vyčůrat. Já jsem měl štěstí, že když ta loď přišla, tak přišla i s kompletním sponzorským zabezpečením. Start byl proto levnější, díky lidem, kteří sem ty lodě přivezli a měli zájem. Našla se voda, jezdilo se na Lipno dvakrát do měsíce, nebylo to nijak náročné, spíš takové příjemné pošimrání. V okamžiku, kdy se tahle podpora začala ztrácet jsem do toho musel zatáhnout svoji rodinu, protože nejlevnější černoši jsou vždycky doma. A pak se začalo jezdit víc a líp. Začaly se kupovat lepší lodě a lepší plachty, začalo to žrát víc času, začali jsme chápat, že to není jen o materiálu, ale i o hodinách na vodě a o tom sem tam si pronajmout profesionálního trenéra a o tom, kde na něj vzít peníze."

Otázka financování se záhy ukázala jako problém největší, zvlášť když Danově vášni musela ustoupit i práce.

„Analytik u prestižní firmy, prestižní pozice, prestižní povolání, samozřejmě třináctihodinová pracovní doba, to jsem byl, než jsem začal jezdit víc a to už je minulost. Dvě věci se hodně dobře dělat nedají a přijde okamžik, kdy si člověk musí vybrat. Takže jsem si trapně vybral jachting. Je to o tom, že se zaměstnavateli musíte vyplatit, musí prodat vaši práci, což je s člověkem, který je sedmdesát dní v roce v háji, složité. A přitom pro jachting je těch sedmdesát dní málo. Tohle je problém všech olympijských i paralympijských sportů: je to věc profesionálů a to i na hendikepované úrovni. V okamžiku, kdy závodíte s lidmi, kteří stráví na vodě od sto padesáti do dvou set dní ročně, což s naší finanční podporou nelze, tak je to tvrdý a hodně špatně se to honí."

Jenže Dan to honit nepřestává, peníze shání po troškách (kdybyste o někom věděli, nebojte se mu ozvat!), trénink ani závody nefláká a nadále sní o paralympiádě v Riu.

Tajemství svého úspěchu pak shrnuje lakonicky:

„V první řadě je to o hodinách na vodě. Jezdím víc, pracuju na sobě tvrdějc a moje loď je dražší a líp seřízená, než jakákoliv jiná loď v Čechách a troufnu si říct líp než v půlce Evropy. Bez diskusí je to o tom. Pak jsou tu profesionální týmy, které mi samozřejmě většinou ujíždějí. A to už je o penězích. Já letos dostanu od státu zhruba tak na jednu sadu plachet, nebo na jeden závod evropského poháru, takže jsem opravdu odkázán na sponzory, protože úspory jsou už pryč. Odplavaly s vodou. Běžně tak jezdíme ve dvou: já a táta. Přitom standart velkého týmu je: kouč na vodu, taktik, kondiční trenér a fyzioterapeut, doma sportovní psycholog. Na nás pak koukaj trochu zvláštně. Když jsem přijel poprvé, přišel za mnou olympijský medailista Damian Seguin s údivem na tváři s tím, že mu Holanďani řekli, že pracuju a jestli je to pravda. Byl z toho hodně vyjevený.  Na téhle úrovni to opravdu není úplně obvyklé," směje se Daniel Bína.

Optimismus rozhodně neztrácí.

Daniel Bína (* 1970, České Budějovice)

Český, mezinárodně úspěšný jachtař.
od roku 1989 odkázán na invalidní vozík
na loď se vrátil v roce 2003 v třídě 2,4mR
v roce 2005 se stal poprvé mistrem republiky, od té doby v Česku "neslezl z bedny"
v letech 2009-2011 získal unikátní dvojí status reprezentanta České republiky mezi hendikepovanými i zdravými sportovci
mezi jeho nejčerstvější úspěchy patří 3. místo na Mezinárodním mistrovství Německa a 2. místo na Mezinárodním mistrovství Bavorska v roce 2012 a titul mezinárodního mistra Bavorska a Belgie mezi hendikepovanými v roce 2013
příští rok mu začíná kvalifikace na paralympiádu
více informací na www.danielbina.cz

Projet Galerie NE

Autor: Jan Hanzlík
Foto: Ondřej Tylčer a archív Daniela Bíny

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat. Klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/.