Živý region STRAKONICKO

Jsem už lehce senilní a pozoruju na sobě plíživou a neodvratnou změnu. Začínám čím dál častěji vzpomínat. Ba co víc: dělá mi to nezřídka dobře. A tak jsem se rozhodl oblažit vás koňskou dávkou neředěný nostalgie. Uvařte si kafe, uvelebte se v křesle, nožky si strčte do lavóru s teplou vodou, pusťte si potichounku něco, co už jste hodně dlouho neslyšeli a dejte se do čtení. Řeč bude o analogovým zvuku. O kazetách a vinylech. Že některý mladší mezi váma pořád neví, o čem je jako řeč? O šumu a praskotu mýho zvetešlýho mládí.

Těžký retro. Osmdesátky

Moje raná vzpomínka spojená s poslechem: první půlka osmdesátejch let. Sedíme s bráchou v obýváku nalepený u reprobeden, posloucháme Hurvínka z gramofonu Tesla a šklebíme se hláškám, který známe zpaměti. Když budem hodný, pustí nám k tomu táta podomácku zbastlenou barevnou hudbu (čtyři páry blikajících barevnejch žárovek v prosklený skříňce). Jo, táta patří k těm šikulům, který zvládnou všechno vyrobit i opravit. Pod jeho rukama vznikly i ty repráky, zesilovač a regál, v kterým je celý domácí „hi-fi stereo" důmyslně vestavěný. Když deska dohraje do půlky, rozlehne se bytem náš povyk a z kuchyně přiběhne táta, aby obřadně otočil desku, sfouknul prach, znova ji roztočil na talíři gramce, opatrně otřel hadříkem a spustil přenosku. Obsluha gramofonu je magickej rituál dovolenej jenom dospělejm. Stejně jako kouření, alkohol, filmy s hvězdičkou a sprostý slova. Strašně chci bejt dospělej.

Těžký retro II. Devadesátky

Střih. Začátek devadesátejch let, vietnamský tržnice plný plastovejch digitálek za 40 korun a mou primární existenční starostí je vlastnit walkmana (pro mladší: kapesní kazetovej přehrávač), protože ho ve třídě má každej. A hlavně: protože kazety! Hodina a půl záznamu na magnetickej pásce v plastovým pouzdru! Záznam provázenej charakteristickým šumem i zvukem mechaniky, která občas pásek sežvejká, přetrhne nebo omylem kus smaže. Oproti vinylu to nemělo prakticky žádnou výhodu, která by mohla existenci toho obskurního média opodstatnit, až na jednu velmi podstatnou: s kazetama se otvíraly netušený možnosti hudebního pirátství.

Když jste tehdy měli někoho, kdo byl majitelem jednoho z těch šílenejch šumících a chrchlajících monster zvanejch „dvojče", bylo z půlky vyhráno. Dvojče umožňovalo zkopírovat zvuk z jedný kazety na druhou! Sice se znatelnou ztrátou kvality, ale za zlomkovou cenu pro normálního smrtelníka naprosto nedostupnejch „originálek", vinylů i cédéček. Pak už stačilo mít pár kamarádů s podobným vkusem, který byli ochotný vyměnit svoje kazety a mohlo se vesele „pirátit".

Toho walkmana jsem si pořídil někdy v šestý třídě a můj šikovnej táta k němu doma přes výše vzpomínanej zesilovač připojil plastový repráky od autorádia a síťovej adaptér, abych ušetřil za baterky. Znělo to strašně, ale hrálo to nahlas! Táta toho samozřejmě záhy litoval, protože když se z těžce zkoušenejch repráčků ozvalo Smells Like Teen Spirit a razilo si vítěznou cestu mým předpubertálním pokojíčkem, nemoh bejt úplně nadšenej. Jeho hudební preference se holt ubírají jiným směrem. Ale zpátky k podstatě vyprávění.

Jednička plus nula rovná se nula

Dnešní hudební pirátství je úplně jinej příběh. Hudební průmysl je mrtvej a ani pornobyznys už není, co bejval, takže když chcete bez námahy pohádkově zbohatnout, zkuste radši štěstí v obchodu s drogama, zbraněma nebo ve vývoji dalších a ještě zbytečnějších aplikací pro chytrý telefony. Hodí to víc, než snažit se oškubat pár slávou zblblejch muzikantů ze smradlavý garáže, což se kupodivu ještě před nějakýma 20 lety doopravdy dalo použít jako recept na úspěch.

Dneska už vám to nikdo nezaplatí, protože každej má plnej harddisk gigabajtů muziky od mnohem lepších kapel a staženou kompletní diskografii každýho pšouka, kterej se byť jenom náhodou podíval na nějakej hudební nástroj. Muziky má každej tolik, že už ji nepotřebuje ani poslouchat, protože by to stejně nestih. To je logika úměrnosti nepřímé: čím víc giga máme, tím míň je známe.

A v tom je právě zakopanej pes. Nedávná doba analogová nabízela v tom směru nekonečně menší možnosti. Sdílet hudbu znamenalo nepředstavitelnou námahu a hlavně nutnost potkávat se s lidma, většinou fanouškama stejnýho žánru. A hlavně se pořád pídit po těžko dostupnejch nahrávkách a informacích. Chtělo to čas, peníze, kontakty a vášeň. Každý takhle získaný album bylo vzácný a garantuju vám, že si z alb, který jsem tehdy ukořistil, pamatuju každou notu, názvy a pořadí skladeb, obrázek v bookletu a zejména pocit, kterej ve mně ta muzika otiskla. Protože pokud něčemu věnujete určitý úsilí, stopa, kterou to zanechá na vaší pocitový mapě, je mnohem hlubší a trvalejší. Stáhnout sto giga jedniček a nul nestojí nic. A přesně takovou hodnotu to taky má. 1 + 0 = 0.

Analogová současnost

Není žádný tajemství, že vinylová gramofonová deska zažívá celosvětovou renesanci, a že hudební fanoušci si rádi dopřejou ten neobyčejnej svátek vychutnat si svoji oblíbenou muziku z nejdokonalejšího média, který bylo kdy k reprodukci zvuku vynalezený. Podílí se na tom hlavně mraky nezávislejch malejch labelů, který se na rozdíl od „majors" mnohem pružněji adaptovaly na nový poměry a během pár let prakticky úplně přestaly vydávat cédéčka.

Obvyklá praxe je, že nový alba „malejch" kapel vyjdou buď úplně zdarma nebo za pár peněz jako digitální download, a zároveň v menším nákladu na vinylu pro fanoušky, který chtějí podpořit kapelu koupí fyzickýho nosiče nebo si ji prostě poslechnout v nesrovnatelně lepší kvalitě. S „empétrojkou" si totiž koupíte nebo stáhnete jen pouhou informaci o hudbě, ale koupí vinylu vyjadřujete svůj vztah ke kapele a sounáležitost s fanouškovskou komunitou. A podobně se to má i s návratem kazet.

Ne pro každou „malou" kapelu, co si chce vydat album samonákladem je vydání vinylu finančně dostupná záležitost (minimální náklad přijde na desítky tisíc Kč), a tak se vlastně vracíme na začátek. Kazety už jednou posloužily jako náhražka gramodesek díky možnosti levnýho kopírování, a tak i tahle zdánlivě slepá větev ve vývoji zvukovejch nosičů začíná znovu hrát svou roli.

I když obvyklej náklad se pohybuje v desítkách kusů a většina lidí si je nekoupí ani tak kvůli poslechu (protože obsah paralelně vyjde i digitálně), jako spíš kvůli pocitu, kterej jim "empétrojky" nenahradí. Pocitu vlastnit hmatatelnej artefakt s bookletem, jehož koupí přímo podpoříte svýho oblíbenýho muzikanta. Nebo prostě kvůli tomu, že podpořit občas nějakej roztomilej anachronismus je docela fajn. Vždyť vydávat v roce 2014 papírovej časopis o kultuře, kterej je navíc zdarma (!), je vlastně svýho druhu úplně stejná pošetilost. A přece si jeden takovej zrovna čtete.

U nás na (analogovým) jihu

Že zrovna když píšu tenhle článek, vychází v jižních Čechách hned dvě kazety je spíš shoda náhod, ale to vůbec nevadí. Jako důkaz, že v analogovej tmě se opravdu ještě místy svítí to úplně stačí. První kazeta vyjde posledního února a sejde se na ní budějovická kapela Nuly s pražskou dvojicí Andrea Rottin & K. Oswaldová. Split vydávají Noise Assault Agency Budweiss.

Andrea Rottin je Ital, co se za pár let pobytu v ČR etabloval ve zdejších klubech. Momentálně působí jako bubeník pražskejch Atlantic Cable a s triem Neuvěřitelno složil hudbu pro němej film Příchozí z temnot (jediná jihočeská projekce bude začátkem dubna ve Volyni, víc v příštím Semtamu). Častěji bejvá Andrea k vidění jako sólovej písničkář. Hodně divnej písničkář, nutno říct.

Jeho muzika je plná nečekanejch zvratů, brilantně zahraná a zazpívaná a mě při ní napadá hodně kulhající srovnání s šíleným géniem Sydem Barrettem, kdyby ovšem v mládí víc poslouchal flamenco, Shellac a Ennia Morriconeho. Andreu teď naživo i na kazetě doprovází bubenice K. Oswaldová neboli Káka, známá z kapel Kaljeka a Unkilled Worker Machine.

Nuly znám díky kámošům z kapely Markantní úbytek mechanických krtků, který se jednou vrátili z koncertu v Budějovicích s vtipnou historkou, že s nima hráli Nuly a Pivo. Co jsou Nuly zač, jsem zjistil pozdějc a dneska můžu říct, že je to jedna z kapel, který se vyplatí v jihočeským prostoru sledovat. Bytelnej kytarovej nářez, kterej mi čímsi připomíná punkový F.P.B. a něčím zase nemá daleko k táborský Deverově chybě. Berte s nutnou rezervou, já jsem na tahle přirovnání dost špatnej. Radši si to sežeňte a dejte na svůj úsudek.

Druhou kazetu představí povolanější osoba, Martin, kterej se na vydání podílí:

"Prvotina strakonickýho producenta G. A aka Cemeteryfunk vyjde začátkem března vlastním nákladem 50 kusů. Po téměř 10 letech experimentů zakotvil u instrumentálního hip-hopu a trip-hopu, kde se střetává elektronika se světem samplů. Na straně A je mixtape, kterej zmixoval olomouckej Dj Gasta. Na B najdete šest tracků a tři remixy, z nichž jeden vyšel na podzim na vinylu slovenskejch Autumnist na Deadred a Starcastic Records. Je to přesně ten soundtrack k procházce městem se sluchátkama na uších, takže oprašte walkmany, kupte baterky a vyrazte ven!

Tip!

Zajímá-li vás analogová produkce sleduje server Vinyl Disk Music na adrese www.srpuls.cz/vdmusick. Poctivě zaznamenává všechny vydaný vinyly na českým území a pořádá i výroční anketu Best Czech Vinyl Disc o nejlepší desku roku. Nevím o tom, že by existoval podobnej projekt zaměřenej na kazety, ale to bude tím, že je to opravdu hodně menšinová záležitost.

Vyšlo v Semtam 28: zde
Facebook: https://www.facebook.com/semtamcb